Standard plemene

Kliknutím v obrázku aktivujete partii, která vás zajímá.

Země původu: Čína
Patronát: Velká Británie
Datum publikace platného originálu standardu: 24.6.1987
Použití: Společenský pes
Klasifikace FCI:
    Skupina 9 - Společenský pes
    Sekce 11 - Malí molossoidní psi
    Bez pracovní zkoušky

Komentář: prezident Mops klubu MUDr. Milan Raba

Celkový vzhled: Jasně kvadratický, kompaktní, je "multum in parvo", podsaditý, vyvážených proporcí, pevně osvalený

Ideální mops je ve tvaru čtverce	Ideální typ, správné proporce
Delší krk, prohnutá hřbetní linie, nesprávné zaúhlení pánevních končetin	Krátký krk, nízko nasazený ocas, spáditá bedra

Povaha a temperament: S velkým šarmem, důstojný a inteligentní, vyrovnaný, šťastný a plný života.

Vyváženost a symetrie jsou nejdůležitějšími charakteristikami mopsího exterieru. Všechny znaky, zejména hlava, trup a končetiny musí tvořit vyvážený harmonický celek, na který je radost pohledět. Ideální mops je ve znamení čtverce, to znamená, že výška v kohoutku by měla být rovna vzdálenosti mezi drápy předních a zadních běhů. Originál anglického standardu i standard americký používají při popisu shodně slovo cobby (přibližný překlad - malý silný poník) a latinské multum in parvo (mnoho v malém). Obě se snaží vyjádřit to, že mops by měl by být dostatečně silný, dobře osvalený, plný energie, síly a chuti do života, jako malý gymnasta. V žádném případě líný a přetučnělý. Mops musí být přátelský k lidem i zvířatům beze stopy jakékoli agresivity. Chovatelé a bohužel i rozhodčí na to někdy zapomínají.

Hlava: Velká, kulatá, ne ve tvaru jablka.

Lebka: Bez nerovností, jasně vyjádřené vrásky.

Netypické utváření hlavy:
nízko nasazené delší ucho, menší oko, zúžená horní i dolní čelist, těžké spadající horní pysky	vysoko nasazené uši, vystouplé oko	asymetrická nekorektní hlava

Čenichová partie: Krátká, tupá, kvadratická, spodní čelist nevystupuje

Hlava musí být velmi výrazná zejména u samců. Existuje typický samčí výraz, který je odlišný od výrazu feny. Velikost hlavy nesmí být dominující nad robustností trupu. Základní požadavek na celkovou vyváženost musí být zachován. Hovoří-li standard o nevhodnosti jablkovitého tvaru hlavy, je tím myšleno to, že prostor mezi ušima musí bý široký a plochý, nikoli polokulovitě vyklenutý. Linie mezi ušima beze všech nerovností, hlavně nesmí být přítomna čelní rýha jako u anglického buldoka.

svislá rovina vedená přední plochou čenichu by měla - dívá-li se mops přímo vpřed svírat s vodorovnou rovinou ideálně téměř pravý úhel

Vrásnění je dalším typickým mopsím znakem. Vrásky musí být dostatečně hluboké a symetrické. U béžových mopsíků bývají konturovány tmavší srstí, což je zvýrazňuje. Černí mopsi jsou zde trochu v nevýhodě a jejich vrásky musí být hlubší, aby upoutaly stejně jako u béžových. Samci mají hlavu větší a vrásnění výraznější. Uprostřed čela bývá u béžových typicky umístěna skvrna tvořená tmavší srstí, které se říká "otisk palce" nebo také "diamant". Říká se, že neexistují na světě dva mopsi, kteří by měli shodné vrásnění. Velmi charakteristická je pro mopse nosní řasa nazávaná také "nosní val". Tato řasa probíhá příčně od kořene nosu na obě strany pod oči a nesmí být v žádném případě přerušená. Musí být dostatečně hluboká, aby byla výrazná, ale nesmí být tak hluboká, aby působila zdravotní problémy. Nosní val nesmí přesahovat přes svislou rovinu čenichu nebo dokonce přepadávat přes nosní hřbet. Kromě toho, že takovýto přehyb nepůsobí příliš esteticky, je zde nebezpečí, že chlupy z příliš silného kožního valu mohou dráždit rohovku a působit jako nepravé entropium a kromě toho se podílet na vývoji entropia skutečného. Při příliš úzkém nosním hřbetu, který bývá většinou spojen s úzkou horní čelistí spadají zevní okraje nosního valu téměř kolmo dolů. To dává čenichové části hlavy netypický neinteligentní výraz. Na tvářích mívají mopsi typicky několik tmavých skvrn s hmatovými chloupky, které Američané kupodivu odstřihují. Svislá rovina vedená přední plochou čenichu a dotýkající se brady by měla, dívá-li se mops vpřed, svírat s vodorovou rovinou pravý úhel. Někdy vidíme, že tomu tak není a tato rovina svírá s vodorovnou rovinou úhel ostrý, tak jak je to žádoucí např. u francouzského buldočka. To bývá nejčastěji způsobeno přílišným zaúhlením dolní čelisti a z toho plynoucím příliš velkým předkusem dolních řezáků. Tento stav je nežádoucí a vede nejen k nekorektnímu skusu, ale mopsi s takto utvářenou dolní čelistí ztrácejí typický jemný mopsí výraz, který se u nich stává příliš "ostrý", protože dojde mimo jiné k porušení vyváženého poměru mezi obličejovou a mozkovou částí lebky. Nosní hřbet musí být dostatečně široký, nozdry otevřené tak, aby vzduch jimi mohl proudit bez překážek. Tzv.správné vtištění nosu neznamená, že by nosní hřbet měl být redukován na minimum. Naopak nosní hřbet, který má být vodorovný, musí být vyjádřen tak, aby přes něj nemohl přepadávat nosní val. To je jedna z hlavních podmínek správného dýchání umožňují běžnou fyzickou aktivitu v obvyklých klimatických podmínkách. Na výstavách je třeba posuzovat vtištění nosu s ohledem na jeho fyziologickou funkci, kterou nos má, tzn. aby nos umožňoval propouštění vzduchu v množství odpovídajícím aktuální potřebě organismu. Rovněž správná šířka horní čelisti velmi podstatně přispívá ke správnému výrazu mopsí hlavy. Je-li horní čelist příliž úzká dochází ke zúžení čenichové partie a nežádoucímu prodloužení nosního hřbetu a mops se začne podobat svému pradědečkovi z 18. století, jak je vídáme na starých obrazech. Vadou bývají příliš dlouhé a těžké horní pysky překrývající pysky dolní. Mops pak postrádá výraz inteligence a veselosti. Čelisti nesmí být křivé, jazyk nesmí být viditelný. Je zajímavé, že viditelný jazyk byl v 18. století brán jako přednost. To je zejména patrné na známém Hogartově autoportrétu s mopsem Trumphem.

Čelisti a zuby: Nepatrný předkus, vysoce nežádoucí je zkřivení čelisti, viditelné zuby nebo jazyk. Spodní čelist je široká s řezáky téměř v jedné řadě.

Povšimněme si, že standard mopse hovoří o chrupu ve dvou krátkých větách. Nelze asi zpochybňovat názor, že pes jako šelma a tedy i mops by měl mít úplný chrup. Chybění špičáků by poradci chovu a rozhodčí mopsům určitě trpět neměli. Většina rozhodčích, zejména ze států EU i ze země původu, nepočítají řezáky vycházejíc ze standardu, který výslovně na plnochruposti netrvá. Podle mé zkušenosti mopsi s dostatečně širokými a správně postavenými čelistmi nemívají potíže s počtem řezáků ani s jejich postavením. Podle mého názoru by počet řezáků měl sloužit maximálně jako pomocné kriterium. Předkus má být skutečně těsný a zkušený rozhodčí pozná korektnost skusu většinou bez toho, že by se musel dívat mopsíku do tlamy.

Oči: Tmavé, velmi velké, kulaté, jemného a starostlivého výrazu, lesklé, při vzrušení plné ohně.

Mopsí oči jsou neopakovatelné a mezi psy jsou unikátní. Žádné jiné plemeno nemá takový výraz v očích jako mops. Jsou plné ohně, bystrosti a lásky. Mopsí pohled je těžko popsat, musí se prožít tak říkajíc na vlastní kůži. Duhovka mopsího oka má být velmi tmavá, jakýkoli světlý odstín působí rušivě, zvláště u černých mopsů. Oko by mělo být co nejvíce kulaté, ne však vystouplé, aby nebylo viditelné bělmo, dívá-li se mops přímo vpřed. Při mrkání je nezbytné, aby obě víčka oko zcela překrývala a umožňovala správné svlažování rohovky, jinak hrozí nebezpečí tvorby vředů. To samé platí i pro spánek. Je žádoucí, aby osy pohledu byly rovnoběžné a nedocházelo k šilhání. Mopsí oko patří bohužel k nejcitlivějším orgánům.

Uši: Tenké, malé, měkké jako černý samet dvou typů: Ucho ve tvaru růžového plátku je malé, přepadající pčehnuté dozadu, ukazující vnitřek ucha. Knoflíkovité ucho je přehnuté dopředu s koncem přiloženým k lebce, aby zakrývalo ušní vchod a končící v úrovni oka. Přednost se dává druhé z uvedených variant.

ucho růžovité	ucho knoflíkové

Jaké jsou rozdíly mezi uchem ve tvaru růžového plátku a tvaru knoflíku? Hlavní rozdíl mezi oběma typy je v položení přehybu ucha. U tvaru knoflíkovitého je linie tohoto přehybu téměř v rovině lebečního prostoru mezi ušima, zevní okraj ucha pak svírá s tímto přehybem téměř pravý úhel. Zevní a vnitřní okraj ucha svírají spolu úhel ostrý. Přehyb u tvaru růžového lístku sleduje spíše spánkovou linii lebeční, zevní okraj ucha je relativně kraší. Dolní konec ucha je oblý. Zevní a vnitřní okraj ucha svírají ve srovnání s tvarem knoflíkovitým úhel tupější. U růžového tvaru ucha není nikdy patrný vnitřek ucha až hluboko ke zvukovodu, jako je tomu u anglického buldoka. Pouze vnitřní okraj ucha bývá mírně nadzvednut. Ucho ve tvaru růžového lístku nelze v žádném případě považovat za vadu. U béžových mopsů musí být ucho dostatečně pigmentováno.

Krk: Lehce klenutý, podobný hřebenu vlny, silný, mohutný, dostatečné délky, aby bylo možné hrdé nesení hlavy

Krk musí být dostatečně silný s poněkud volnější kůží. Musí umožňovat dostatečně vydatné dýchání. Délka krku je závislá na postavení lopatky a ramenních kloubů. Rozhodně nesmí být krátký, aby hlava nevypadala jako vražená do trupu.

Tělo: Krátké a podsadité.

Hřbet: Hřbetní linie rovná, nikdy klenutá ani propadlá.

Hrudník: Široký hrudník s dobře klenutými žebry.

Prostorný sudovitý hrudník s výrazným předhrudím zajišťuje dostatečný prostor pro nitrohrudní orgány - plíce a srdce. Rachitický hrudník dnes již naštěstí téměř nevidíme. Je žádoucí, aby hřbetní linie od kohoutku ke kořeni ocasu byla naprosto rovná. Velmi často vadou je to, že linie hřbetu od kohoutku stoupá a pak v oblasti beder prudce klesá tvoříce tzv. "kapří hřbet", který je žádaný u francouzských buldočků, nikoli však u mopsů. Tato chyba bývá často způsobena příliš strmým zaúhlením v kloubech zadních končetin zejména kolenního kloubu spolu s kloubem hlezenním. Je-li ocas správně nasazen pak by svislice vedená kořenem v úhlu 90 stupňů k vodorovné rovině měla procházet kolenem a končit přesně na konci drápu. Špatně vypadá vtažené břicho.

Ocas: Vysoko nasazený, co nejtěsněji stočený v kyčelní oblasti. Dvojité zatočení je vysoce žádoucí.

jednou zatočený	dvakrát zatočený	níže nasazený, volný

Ocas je pro mopse typický, je to charakteristický znak plemene. Aby mohl být ideálně 2x stočený (viděl jsem i 2,5x) musí být silný a dostatečně dlouhý. Je zajímavé, že podle výkladu k anglickému znění standardu by ocas měl být vlastně nesen nad kyčlí, tedy bočně. Nesení ocasu na bedrech ja však tak obvyklé, že se na tento způsob hledí dnes jako na standardní.

Hrudní končetiny: Velmi silné, rovné, přiměřené délky a správně postavené pod tělem.

správné postavení	nedostatečně prostorný hrudník	obloukovitá deformace předloktí

Ramena: Správně zaúhlená.

Přední končetiny musí být rovné, přesně v ose ramenního kloubu pod tělem. Loket musí být přitažen k trupu, nesmí být vybočen zevně ani dovnitř. Ramenní kloub nesmí být uvolněný. Hodně závisí od vzájemné pozice lopatky a pažní kosti. Obloukovitou deformaci předloktí je nutno penalizovat. Tuto deformaci předloktí nelze jednoduše vyložit pouze chybami ve výživě, nesporné jsou i genetické dispozice.

Pánevní končetiny: Velmi silné, přiměřené délky, správně postavené pod tělem, rovné a při pohledu zezadu rovnoběžné s dobrým zaúhlením v kolenním kloubu.

správně postavené pod tělem, rovné a při pohledu zezadu rovnoběžné, s dobrým zaúhlením v kolením kloubu	kravský postoj	sudovitý postoj

Pánevní končetiny musí být dostatečně silné a zejména v oblasti stehna výrazně osvalené, jelikož oblast pánve a stehen je "motorem", ze kterého vychází veškerá energie k pohybu vpřed. Bedra by neměla být při pohledu se shora výrazněji užší než oblast lopatek. Pánevní končetiny musí být při podledu zezadu rovné a rovnoběžné i při pohybu.

Tlapy: Ani tak dlouhé jako zaječí, ani tak kulaté jako kočičí, dobře oddělené prsty, černé drápy.

Určitým problémem byla donedávna barva drápů u béžových mopsů. Ideální je, aby barva drápů byla zcela černá. Dříve se poměrně často vídaly drápy téměř bílé a to je velmi nežádoucí. Někdy mívají béžoví mopsi všechny nebo několik drápů barvy různých odstínů rohoviny. Nelze to považovat za závažnou vadu, ale na výstavě, mají-li dva béžoví mopsi stejné exterierové kvality, musí být dána přednost tomu, který má všechny drápy ideálně černé.

Pohyb:  Při pohledu zepředu se končetiny musí zdvihat a dopadat v ose ramenního a kyčelního kloubu bez vybočování dovnitř nebo ven. Stejně tak se musí dít pohyb končetin při pohledu zezadu. Pohyb hrudních končetin busí být široký, přímo vpřed, pánevní se pohybují volně za využití správného zaúhlení. Lehké rolování zadních končetin je typické.

Pohyb předních končetin vychází z ramenního kloubu a mops se tlapkami dotýká země vždy v bodu, který je přesně v jeho ose. Nesmí docházet k obkračování, to znamená nesmí docházet k vybočování zevně. Přední tlapka se musí vždy dotknout země zároveň se zadní plapkou na druhé straně. Zadní končetiny postupují v ose předních. Při pohledu ze zezadu se celá záď spolu se zadními končetinami nemá kývat ze strany na stranu. Pohyb má být dynamický, silný a přitom uvolněný, jeho síla vychází ze zadních končetin. Podmínkou správného pohybu je právě správné zaúhlení zadních kočetin jak v kolenním, tak hlezenním kloubu. Rolování je specifický, obtížně popsatelný pohyb typický pro plemeno a je třeba jej vidět na výstavách. V žádném případě není přípustný mimochod.

Srst: Jemná, hladká, měkká, krátká a lesklá, nikdy hrubá nebo jako vlna.

Barva: Stříbrná, apricot, béžová nebo černá. Každá z barev musí být jasně definována, aby byl patrný kontrast mezi barvou, úhořím pruhem(tmavou linií táhnoucí se z týla k ocasu) a maskou. Jasně definovaná znaménka na tvářích. Maska, uši, znaménka na tvářích, otisk palce neboli diamant na čele a úhočí pruh tak černý jak možno.

Struktura srsti je u mopsů značně individuální. Lesk a pohmatový vjem je možno značně ovlivnit stravou, pravidelnou péčí i prostředím, ve kterém mops žije. Béžoví mopsi mají srst hustší dvouvrstevnou, černí mají srst více přiléhavou, chlup je u nich o něco delší, srst v jedné vrstvě. S určitým zjednodušením bychom mohli říci, že základní barevné rázy (meruňkový, stříbrný a černý) jsou pokračováním linií Morrison, Willoughby a Brassey. Podíváme-li se pozorně na srst béžového mopse zjistíme, že vždy najdeme určitou příměs černých chlupů. Jde však o to, aby jich nebylo příliš a mops nevypadal jako zašpiněný. U černých dělají potíže bílé znaky na hrudníku a někdy i na tlapkách, které jsou nepřípustné a v chovu nežádoucí. Ovšem 2-3 bílé chloupky na hrudníku lze tolerovat. Bílé znaky mohou být i u béžových mopsů. Tzv. "úhoří pruh" je stěží k vidění a myslím, že mladší generace rozhodčích a chovatelů jej nikdy neviděla. Dnes místo úhořího pruhu pozorujeme pouze nejasně ohraničený pruh tmavší srsti táhnoucí se od krku k ocasu. U černých bývá někdy vidět zvláště za slunečního světla hnědavý odstín na bocích. U béžových mopsíků je důležitý jasný kontrast mezi tmavými znaky a základním zbarvením srsti.

Váha: Ideální váha je 6,3 - 8,1 kg (14 - 18 lbs)

Musíme přiznat, že v současné době jen velmi málo šampionů se vejde do tohoto rozmezí. Váha většiny na výstavách úspěšných mopsů se pohybuje kolem 10 kg, u některých psů se blíží 12ti kg. Vždy dáváme přednost silné kostře a dobrému osvalení, než abychom za každou cenu trvali na rozmezí uvedeném ve standardu. Mops by ovšem neměl být nikdy obézní.

Chyby: Každá odchylka od předešlých bodů by měla být povařována za chybu, jejíž závažnost musí být posuzována v přesném poměru se stupněm odchylky.

Pozn.:Psi by měli mít obě zjevně normální varlata sestouplá v šourku.

Na světě neexistují dva mopsové se stejným výrazem

Pozn. Všechny kresby byly s laskavým svolením převzaty z knihy MOPS (autorka kreseb: Barbora Kyšková)